Ahoj,
jmenuji se Míša Smutná, jsem studentka, kterou její jméno vůbec nevystihuje. Minulé léto jsem chtěla někam vyjet. Původně jsem měla v plánu Ameriku, ale znáte to... na poslední chvíli jsou letenky šíleně drahé a jelikož se většinou rozhoduji impulsivně tak bookování letenek tři měsíce předem je nepředstavitelné. V první agentuře jsem štěstí neměla - čekala jsem dva měsíce a bezvýsledně. Nakonec jsem tam šla, vzala papíry, nechala si vrátit vstupní poplatky a domluvila si schůzku s paní Harries. Toto odstartovalo moje zatím nejexotičtější léto. Po třech týdnech mě umístila do rodiny a už to jelo... o tomto se dočtete v mých "Pozdravech z Anglie", které jsem posílala do Čech a na Slovensko rodině a kamarádům...
Jo, ještě vám napíšu něco o sobě, aby jste si udělali obrázek... Jsem studentka TUL, moje angličtina před loňským létem byla hodně pasivní. Věděla jsem, že chci zažít něco nového, chtěla jsem si taky něco vydělat a moc nerozhazovat... Klasický pracovní pobyt se mi moc nelíbil, protože shánění ubytování v Anglii mě moc nelákalo... Rozhodla jsem se využít nějakých zkušeností se skauty, chtěla jsem potkat nové lidi a do životopisu jsem také mohla napsat, že mám kurz první pomoci - mimochodem za tento jsou všechny rodiny moc rády, měla jsem nějaké doporučení od kolegů z práce (resp. brigády) a od lektora angliny, že teda nějak mluvit umím. V konečném důsledku se tyto materiály k rodině nedostaly - pravděpodobně sloužili jen agentuře (angl. části) jako potvrzení, že nejsem tele...
Po telefonátu s paní domu to už šlo rychle... Do týdne jsem byla na místě - já dospělá, někdy ještě dítě, střelená, vysmátá a jak jsem si zpočátku myslela příliš odvážná blonďatá Evropanka, která chtěla poznat další Evropany...
Pozn.: omlouváme se za případné chyby a překlepy, část textu je bez diakritiky, protože Míša přirozeně neměla v UK českou klávesnici. Děkujeme za pochopení.
26. červenec 2005
Ahoj všichni!
Konečně vám posílám pozdrav z Anglie.
Let trval jenom dvě hodiny, no díky neukázněně meškajícím cestujícím se přistání opozdilo o dvacet minut. Každopádně pozitivní je, že s námi neletěli žádní teroristi /je pravda, že několik individuí nevypadalo zrovna mírumilovně, ale přistáli jsme bezpečně/. Letěla jsem s nekomerční společností, proto byly letenky levnější než běžně. Neodrazilo se to na kvalitě ani bezpečnosti letu, jenom letušky vypadaly a chovaly se jako letušky třetí třídy ve filmu Letuška /hraje tam Gwyneth Palthrow/ - pokud jste to viděli, víte o čem mluvím.
Už v letadle jsem si připadala, jako by se mě to netýkalo - jakmile jsme vzlétli, pilot a letušky komunikovali pouze anglicky a určitě vám nemusím vykládat, že to nebyla žádná pomalá srozumitelná angličtina. Tak jsem lovila v paměti zkušenosti a informace z mého minulého letu, kdy s námi komunikovali česky.
Letiště Stansted je menší než pražská Ruzyně, takže tam to bylo v klidu. Se zavazadly jsem taky neměla problém, tak jsem byla ráda. Jo, když jsem vážila svoje zavazadlo v neděli večer doma, tak jsem byla spokojena s váhou necelých 18 kg /limit je 20kg/ no na letišti mi letištní váha ukázala 19,7 kg. Takže nakonec jsem to měla o chlup.
Konečně se dostávám ke shledáni s rodinou. V agentuře mi bylo řečeno, že je to britská bílá rodina a s touto informací jsem počítala ačkoli jsem věděla, že se jmenují Bhambra. Říkala jsem si, že mají možná nějaký zahraniční předky a dal jsem to neřešila. Moje překvapení bylo docela značné, když jsem na letišti uviděla malou veeelice opálenou holčičku, která drží v rukách A4 s mým jménem. Čekala mě tam spolu se svým 7letým bratrem a tatínkem Samem. /ve zvacím dopise bylo jméno Sam, tak jsem si říkala, že to musí být britská rodina/ rodilí Britové jak je známe z filmu to nebyli - neměli pihy, ani zrzavé vlasy ani nebyli přehnaně bílí, ale naopak. Hezky se mi představili s angličtinou se značným přízvukem a pak jsme šli k autu.
Řeknu vám, že řízení na levé straně je pěkně na nervy. Byla jsem hotová na každé křižovatce a kruháči, že to do nás určitě někdo napálí. Sam se tomu jenom smál. Celou cestu jsme komunikovali, děti se vzadu mlátili a přeřvávali - no nádherná rodinná idyla. Po příjezdu k nim domů mi Sam ukázal celý dům - je opravdu veliký - v přízemí jsou 2 obýváky, velikánská kuchyň, dětský denní pokoj, počítačový pokoj a záchod, garáž a stará koupelna používaná jako skladiště. Nahoře je můj pokoj, pak pokoj rodičů, dětí a dětský pokoj.
Jelikož maminka dětí má rakovinu a je většinu času v nemocnici, pohybuje se jenom na vozíčku, přinesli ji nemocniční postel do jednoho obýváku v přízemí. Dnes ji přivezou domů a budu ji pomáhat z postele a do postele. Z tohoto důvodu se pokoj rodičů v patře nepoužívá a Sam spí v dětském pokoji s dětmi.
Můj pokoj je hezký. Má na světležlutě vymalované zdi, bílý nábytek, velkou postel a nádherné okno - takové to, že se v něm dá sedět a zatáhnout závěs a když tam sedíte, tak vás není vidět za tím závěsem.
Zapomněla jsem dokončit to o původu této rodiny. Cestou v autě jsem se Sama ptala na jeho příjmení / jen jsem podotkla, že zní trochu exoticky. Řekl, že jeho táta je Ind, jeho máma pochází z Ugandy, on se narodil v Keňi, ale že už několik let žije spolu s celou rodinou v Anglii /má 4 sourozence/. Jeho manželka Ladi je taky Indka /má 7 sourozenců/ jeden z rodičů byl někde z Afriky. No prostě opravdu velká exotická rodina. Odlišnost kultury je znát v několika věcech, ale o tom budu psát příště.
V pátek nebo v sobotu - už si to nepamatuji - se bude vdávat dcera bratra Sama a Sam mě na tu "big indian party" pozval. Jsem na to opravdu zvědavá. Všichni tam budou v sárí jíst jejich pekelně pálivý indický jídlo a já si jenom nechám zdát o českém hovězím guláši....
No lidičky, pro začátek zatím tolik, jdu udělat dětem svačinu a vymyslet aktivitu, která mě nezničí, abych to s nimi do večera vydržela.
Miška
26. červenec 2005
Opět zdravím všechny!
zapomněla jsem vám napsat, že mám přístup k internetu přímo v domě a že k počítači můžu téměř kdykoli, tak mi můžete psát novinky i staré věci opepřené o nové události atd.
Nyní se připravuje indické jídlo. Řeknu vám, že to tady s jídlem moc nepřehání, tak možná přijedu domů o něco hubenější. /hurrra hurrraaa hurrraaaa!!!!!!! kéž by to tak bylo/ Snídali jsme cereálie s mlékem, ve dvě jsme měli sendvič se šunkou - jen sendvič tedy jejich hnusná sladká buchta a nějaká šunka - bez másla bez sýru bezefšeho... No a teprve teď budem večeřet. Myslím že aupair je dieta jako vyšitá. /žeby nove reklamní heslo?!/ :-)
No co vám budu povídat. Po dnešním dni s dětmi plného fotbalu, který jak víte nemám moc v oblibě a létání po domě a zahradě jsem docela mrtvá a těším se na postel. Myslela jsem si, že budu mít trochu víc volna, no uvidíme, jak se to vyvine. Dnes přivezli Ladi z nemocnice, tak tady byl kolem toho humbuk. Jsem zvědavá, co přinese zítřek.
Ptali se mě, jestli mám problém s vízy, protože mě tady chtějí mít každé prázdniny. Jsme v EU, takže no problem, tak uvidíme...
Pro dnešek můžu říct:
Miluji děti!!!
Život je krásný!!!
Tak zatím ahoj a těším se na jakékoli české nebo slovenské slovo pliiiiiz
Dobry večer pani Lucie,
první šok už pominul, tak si myslím že to bude v pohodě. Děti jsou se mnou spokojené, Sam taky a když to dnes viděla Ladi, tak říkala, že je ráda, že jsem s nimi.
Jsou na mne velice hodní, jen ty dvě děti mi dají zabrat víc než celý skautský oddíl. Nevím, co jim přidávají do vody, že jsou tak živé. Holčička je hodná, poslouchá, ale ten kluk ignoruje jakoukoli snahu dostat do něj mléko nebo snad chtít aby 2 minuty seděl v klidu...
Ladi, která se dnes zřejmě po veeelice dlouhé době dopravila domů z nemocnice, naplánovala pro mne na zítra veliký úklid. Musím říct, že je to docela potřeba. Včera jsem měla dojem, že jsou to docela prasátka když jsem viděla tu koupelnu. No zítra to hodím do pucu a bude mi hned líp!!! Už se těším na čistou koupelnu!!!
Opravdu mě ale překvapilo, že se hned teď na začátku ptali, jestli bych ještě přijela a jestli opravdu nemám problémy s vízy.
Strach mám z jedné věci - Sam Včera říkal, že Ladi umře za 3-4 měsíce, že je to s ní velmi špatné. Ať se děje co se děje, ať je Ladi mezi náma co nejdéle, nevím jestli bych zvládla ty děti kdyby se dověděli, že už svoji maminku, kterou tak milují, nikdy neuvidí!
Jo a k tomu jídlu - máte pravdu. Už jsem po večeři. Velice vydatné ale šíleně pikantní večeři. Vypila jsem po ní asi 5 sklenic vody a pořád mám žízeň jako velbloud.... Nikdy předtím jsem nejedla indické jídlo...
Každopádně vyřiďte Lee, že jsem v pořádku, že jsem s rodinou spokojená, ale určitě by jiné aupairky uvítaly kdyby věděly do jaké rodiny jdou. Já jsem vám říkala, že mi nevadí ani černoši, tak se ty okolnosti seběhli tak, že mám jakýsi kompromis.
Mějte se moc pěkně, já si jdu užít svůj relaxtime a budu spát minimálně 10 hodin. Hurááá :-)
29. červenec 2005
Ahoj kamarádi,
promiňte, že jsem nepsala, ale zlobí mě mail.
Na tu indickou party jsem nakonec nešla, protože to Ladi asi nepokládala za vhodné. Nechápu proč. Jsem přece skvělá velká blonďatá prsatá Evropanka. Indové nevědí o co přichází. :-))))))
Zítra mám den volna, tak asi půjdu do Londýna. Vezmu si foťák, abych byla vyfocená před každou důležitou památkou. Snad konečně pošlu domů pohledy. Zatím jsem opravdu nikde nebyla. Od pondělí jenom makám a když mám v deset večer volno, ještě hodinu studuji slovník, abych byla druhý den chytřejší. Je to na palici. Naučím se 50 slovíček a oni mi to pak stejně řeknou jiným výrazem. Včera jsem se učila vybavení kuchyně, abych byla dnes v klidu a Arvin /kluk/ mi řekl, že chce jinou sklenici a použil výraz pro sklenici, který jsem neznala. Ach jo. Ti Indové... /nebo ta moje angličtina/.
Měla jsem odpoledne fakt nic moc náladu, když mi došlo, že na té večerní akci nejsem žádaná. Pak přišla Ladina sestra s manželem a dcerou /23/ pokecat atd. Něco pak hledali i v mém pokoji, což mě nijak zvlášť netěšilo. Pak si asi řekli, že mají hlad a já jsem si zrovna šla vařit své oblíbené těstoviny. Nakonec jsem je vařila pro všechny a měla jsem docela úspěch. Chutnalo všem kromě Ladiny sestry (zapomněla jsem její jméno, nebo mi byla představena jenom jako sestra, už nevím).
No jo, před chvilkou ten pán a dcera odešli, zůstala tady ta nepříjemná sestra, takže už mám volno, prý bude teď pracovat ona, což je fajn. Mezitím odešly i děti se Samem na tu akci, takže je tady docela klid. Jdu se podívat na internet, kam zítra vyrazím. Jelikož nemám digitální foťák, fotky vám nepošlu, ale přinesu v říjnu.
Mějte se všichni hezky, občas mi napište ať vím co se kde děje, ať pak nejsem OUT.
Vaše Miška
30. červenec 2005
Ahooooooooooooooooooooooj všichni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tak jsem dnes nakonec byla na indické svatbě. Bylo to opravdu moc super! Ale vezmu to popořadě...
Dnes jsem měla konečně volný den, ráno jsem vstávala pozdě, pořádně jsem se vyspala - konečně - a potom jsem byla v Ilfordu. Je to odsud jenom 25 minut, takže paráda. Chtěla jsem koupit alespoň pár pohledů, abych vám mohla napsat poctivěručněpsané pozdravy, ale byl to problém. Byla jsem v obrovském shoping centre, kde jsem se po dvou hodinách ztratila a trvalo mi téměř hodinu, než jsem se našla a konečně vylezla správným východem. Nakonec mám pohled jen pro babičku, tak sorry vy ostatní, kterým teď nenapíši.
Kolem půl druhé jsem přišla zpátky "domů". Byla jsem totiž nakonec pozvána na indickou svatbu. Oblékla jsem si tedy černé kalhoty a černou tuniku, kterou mi koupila mamka když jsem byla naposled doma. (mami dakujeeeeeem, velmi mi to pomohlo!!!). Sam byl s dětma na té párty již od rána, přijel pro mne a jeli jsme na svatbu/party. Bylo tam asi 250 lidí, takže žádná malá akcička. No řeknu vám, "vůbec" jsem nebyla nenápadná… Byla jsem sice v černém (myslela jsem si, že to bude v pořádku), ale všechny Indky byly ve světlém, takže moje černý hadry mi na nenápadnosti nepřidaly… Sam věděl, že mám ráda pivo, tak mi jej pravidelně nosil. Jelikož jsem mezitím jedla jejich pekelně pálivý indický jídlo, vůbec jsem chuť piva necítila a tak mi docela chutnalo :-)) No prostě paráda! Pak mě Samovi bratři, se kterýma jsme seděli u stolu, ukecali ať jdu s nima tančit. Předtím jsem indické natřásání se nezkoušela, ale byla to zábava. Občas si mě někdo vyfotil, ale jelikož ty lidi neznám, fotky mít nebudu. Akce to ale byla skvělá.
Ještě teď jsem z toho vysmátá, no život je krásný, tak proč ne!?
Raději už budu končit.
Nakonec jenom tolik - jsem ráda, že jsem tady, je to fakt sranda. Práce je sice dost, ale stojí to za to.
Myslím na vás
Vaše Miška
1. srpen 2005
Satsiriakal = indicky ahoj!
Předem chci poděkovat těm, co mi na maily odepisují. Jste hodní. A vy, co mi neodepisujete věřím, že se brzy ozvete… No je to na vás…
A nyní, co je nové...
Včera večer Sam odletěl na služebku do Rumunska a vrátí se zítra nebo ve středu. Bylo by to v pohodě, problém je ale v tom, že Ladi dnes ráno vypověděl službu přístroj, který ji dodával léky /něco jako infuze je to podobné té věci na insulin, jen je to mnohem větší a Ladi to nosí pověšené na krku/. Dostala jsem vážný strach, že mi tady zkolabuje. Aby toho nebylo málo, má silně zanícenou žílu na stehně (způsobila to nedesinfikovaná kůže před píchnutím injekce). Zanítilo se jí to už v pátek a doktora volala teprve dnes ráno. Vypadalo to opravdu ohavně. Když jsem ji včera říkala, že ten hnis musí ven, řekla, že počká co jí řekne doktor. Doktor ji samozřejmě řekl, že to musí ven - tak si to začala vymačkávat, a dal ji antibiotika. Ach ženský, vůbec neposlouchají, co jim říká blondýna lámanou angličtinou!!! Ach jo.
Před polednem Ladi usnula - čekala na doktora, mne nezbývalo nic jiného než ji chodit kontrolovat, jestli je v pohodě. Vedle postele má kyslík, takže když je ji špatně, dává si kyslík a dnes si ho dává až moc, mám fakt strach. Už aby byl Sam doma. Dnes jsem se opravdu těšila na každé zazvonění u dveří. Naštěstí sem třikrát denně chodí pečovatelky (které zjišťují jak se Ladi vede a vezmou ji na záchod a umyjí ji) a zdravotní sestra s léky, takže o Ladi je pečováno. Odpoledne po tom, co Ladi opravili přistroj, se ji udělalo lépe, takže mě je už taky líp a už nejsem tak nervní. Dnes to tedy nebyla žádná sranda. A den ještě není u konce... děti chodí spát až kolem 22-23h. Nechápu, jak je to možný. Když mi bylo tolik jako jim, chodila jsem spát snad nejpozději po večerníčku - kecám - nejpozději asi v 21h. Je to tady nějaké jinaké...
No každopádně když jsem byla dnes v shopu pro kukuřici na popcorn, objevila jsem dokonalý výběr indického koření. Před odjezdem tam půjdu nakoupit. Takže Jiříku pálivá jídla si užiješ i v Liberci!
To je pro dnešek asi vše. Mějte se krásně, pište pište pište, já vám odpovím!
PS ještě něco - věděli jste, že tady mají indickou kabelovku, na které jsou pohádky, kde ty postavičky mají taky indické rysy??? Normálně tady mají Nema (tu rybičku z pohádky), která vypadá indicky. Už mi z toho začíná mírně hrabat :-)
8. srpen 2005
Satsiriakal!
Opět se vám po nějaké té době ozývám se správami o tom, jak se mi tady vede, nevede, podvede… No prostě, jak je.
Za těch posledních pár dní se toho stalo hodně. Nicméně u vás asi taky. Jelikož toho mám mnoho na srdci, i tento email bude docela dlouhý, takže když v práci nemáte čas, tak si to vytiskněte a čtěte si jej třeba před spaním, nebo před s... zkrátka jak chcete… No prostě ať jste v pohodě.
Nejdřív shrnu minulý týden. Od neděle do čtvrtka byl Sam na služebce v Rumunsku. Nejdřív jsem si říkala, že to bude stejná pohoda, jako když tady byl, ale nebylo tomu tak. Ladi je docela ujetá na pořádek, tak jsem uklízela jako o život. Tuším v úterý ji bylo blbě, tak to byla hrůza, ale o tom jsem vám už psala. Děti mě občas štvaly, občas to byly andílci... Ve čtvrtek ráno se konečně vrátil Sam. Problém byl ale v tom, se Ladi bylo opět špatně, měla teplotu. To proto, že se její infekce žíly na noze zvětšila, narostla jí tam veliká boule plna hnisu. Zdravotní sestry rozhodly /konečně/ že by se s tím melo něco dělat, tak po nějakých těch povídačkách skončila v nemocnici, a v pátek ji operovali. Její imunita je po chemoterapii velmi oslabená, proto se ta infekce tak rozrostla... No prostě veselé to nebylo.
Toho, že Ladi není doma využili Samovi bratři a v sobotu se jen tak "na chvilku" zastavili na pokec. Spis na whisky. No prostě bylo veselo. Odešli teprve když spořádali všechny chipsy, sýr a nějakou tu donášku do domu /ne toho donašeče nebo jak se mu říká, ale to jídlo co přinesl/ a vypili asi 2 lahve whisky. Samozřejmě děti nikdy nechodí spát když se jim řekne, vždycky hezky počkají na tatínka, takže jsem asi do půl jedné četla Aneeshe pohádky v angličtině a hrála karty s Arvinem, který umí dokonale podvádět, takže pokaždé nade mnou vyhrál. Jednou z něj bude skvělý obchodník nebo nějaký makléř... Ach ty dnešní děti...
No konečně se dostávám k neděli. Začala velice pozitivně. Dostala jsem svoji druhou výplatu :-)) Sam mě odvezl na nádraží, vysvětlil mi, jak se dostanu do Londýna a už jsem seděla v "tube". Do centrálního Londýna je to jen 40 minut. Tube vypadá jako pražské metro, jen je míň počmárané a čistější…
V Londýně mě přivítalo úplně nádherné letní počasí, sluníčko, na nebi jen občas mráček, jinak modro, no paráda. Den jak stvořen pro výlet.
Vylezla jsem z metra a můj pohled spočinul na Big Ben /ne ten seriál co dávají na Primě, ale opravdový londýnský Big Ben/. Je opravdu nádherný. Seřídila jsem si podle něj hodinky a vyfotila jsem se s ním. Pak jsem si obešla Houses of Parliament. Pak jsem se vydala přes Westminster most a vyfotila si London Eye. No nádhera. A to počasí... Už se těším na fotky. Potom jsem se otočila, že si zajdu k Buckinghamskému paláci. Pěkná procházka to byla. Jen mi najednou přišlo, že jdu nějak dlouho. Já jsem vám tak zblblá z té jejich levé a pravé strany, jak mají všechno obráceně, že jsem šla úplně někam jinam. No nějak mi to nevadilo. Alespoň jsem viděla i něco jiného než jsem si naplánovala a bylo to super. Pak jsem se konečně našla a nějakou boční uličkou jsem se dostala k Buckinghamskému paláci. No řeknu vám, paráda. Akorát turistů tam bylo víc než na všech náměstích v Československu na prvního máje. No ale ta čestná stráž, to je šílená šaškárna. Pařej se tam v tom jich červeném oblečku s chocholem na hlavě a jim samotním je to trapné. K tomu jim vyhrává kapela, která hraje velice falešně a myslím, že u nás by se styděl každý dirigent, kdyby mel toto předvádět na veřejnosti.
Palác jsem si vyfotila že všech stran a pak jsem se radši vzdálila z barevného davu cizinců. Po dlouhém chození jsem zaplula do parku. /St. James's Park/. Cítila jsem se jako v jiném světě. Najednou klid. I turisti byli najednou tišší. Na jezírku uprostřed parku randili kachny se svýma kačerama a tomu nafoukaně přihlížely bílé labutě a noblesně to ignorovali černé labutě. Holubi se tady prali o každý drobeček, který jim hodil nějaký turista. Obrovské staleté stromy vrhaly jemné stíny a zakrývaly letní londýnské slunce. No pohoda. Seděla jsem na lavičce a jedla svůj sendvič a kachna na mne zírala, jako bych byla já exotický exponát pro ni. Turisté kolem mne pospíchali k Buckinghamskému paláci a já jsem jenom relaxovala.
Pak jsem si zašla na Trafalgar square... davy turistů, nádherné fontány, uklízecí četa čistila sloup, který je památníkem admirála Nelsona, který u Trafalgaru porazil francouzské loďstvo. Nějací ulítlí herci tam předváděli moderní umění. Běhali tam jako splašení a něco po sobě řvali. Moc jsem to nepochopila, ale bylo to umění, tak co dodat. Nemusíme to pokaždé pochopit...
Po takové procházce už jsem byla nějaká utahaná, tak jsem nasedla na London Bus a svezla jsem se zpátky k Big Benu. Ještě nějakou tu dobu jsem procházela okolí, zaplula do nějakého toho obchodu.
Ještě něco - docela jsem se divila, že mě nikdo nezažaloval za obtěžování turistů. Při každé památce jsem totiž někoho zastavila, obtěžovala, ať mě s tou památkou vyfotí. Takže až se vrátím, budou to fotky typu Miška a BigBen, Miška a Buckingham, Miška a London Eye, Miška a Parliament... No ať je vidět, že jsem tady byla...
Asi v pět odpoledne jsem se rozhodla, že toho bylo dost a že se vrátím zpátky do klidného Ilfordu. Vešla jsem do metra, teda pardon - tube a byla jsem nějaká zmatená, tak jsem se ptala ochranky, ze které koleje mi to jede do té mé cílové stanice. Poslal mě někam jinam /ne jako že mě poslal do p... ale že mě poslal na spatnou kolej/. Na poslední chvíli jsem si toho všimla, trochu jsem zanadávala na anglickou levou a pravou stranu a našla jsem si tu svou kolej sama a bezpečně jsem dorazila do Barkingu. Tam jsem si počkala na autobus a přiblížila jsem se k baráku domácích. No jo, ale já mám fakt pocit, že oni mají i mapy malované nějak obráceně. Já jsem se totiž ztratila půl kilometru od baráku. Šla jsem totiž asi 3 kilometry na druhou stranu. Ach ty blondýny... Hrůza s nima... Pak jsem naštěstí potkala nějakého kluka s překrásným rotrívrem a zeptala jsem se jej na cestu. Pak jsem si jej pohladila - samozřejmě že toho psa!!!!
Par minut po cestě jsem konečně byla "doma". Nikdo tady nebyl, tak jsem si uvařila kafčo, dala si sprchu a uvařila jsem si brambory na loupačku. (je tak vynikající když jídlo není občas tak kořeněné a plné chilli papriček). Pak jsem si pustila DVD a dorazil domácí s dětmi. Aneesha koukala se mnou, Arvin otravoval, ať si s ním jdu zahrát fotbal. Pak přišla nějaká ta návštěva, whisky atd.
No když to sečtu a podtrhnu musím vám říct, že to byla pěkná neděle, užila jsem si výlet, vyfotila si co se mi líbilo, občas jsem někde zaslechla něco slovensky a česky... No jeden den opravdových prázdnin.
Ted už budu končit. Užijte si čteni. Pište, ráda si přečtu, co je doma nového!
11. srpen 2005
Satsiriakal,
Dnes napíšu jen pár řádků, abych vás moc nezatěžovala a taky abych vám moc nepromarňovala vaši pracovní dobu, ať vám nedělám problémy u vašich zaměstnavatelů.
Tento týden je konečně normální. Oba domácí jsou doma, tedy Sam chodí do práce, ale důležité je, že je tady a není někde na služebce. Ladi se pomalu zotavuje po návratu z nemocnice a cítí se i vypadá líp. Děcka lezou na nervy jen tak nějak na střídačku a Arvin mě už tolik neotravuje s fotbalem protože už jej nebaví vyhrávat nade mnou... Playstaison není vůbec moje silná stránka (ani nevím jak se to pořádně píše). Doufám že žádný budoucí zaměstnavatel na mne nebude vyžadovat dokonalou znalost ovládání Playstation.
No ale co je důležité! Včera jsem se konečně dostala k tomu, že jsem tady udělala české jídlo! Nějak jsem si totiž nedokázala představit, jak bych polykala cizrnu na indicky způsob. Brrrrr. Moji Indové totiž v úterý a ve středu nejedí maso, tak se tady vaří něco vegetariánského. To neznamená, že normálně jsou Indové vegetariáni jen v úterý a ve středu, ale je to jakýsi kompromis této rodiny. Indové podle toho, z jaké části Indie jejich rodina pochází, jsou buď masožrouti, vegetariáni nebo ti nejsilněji věřící jsou vegáni. Zajímavé je, že vegetarián, který jí máslo nejí vejce, protože v jejich kultuře je vejce maso...
Takže jsem se pustila do přípravy bramboráků. Děcka mi tady občas říkají Garlic lady, protože miluji česnek a nedělá mi problém dát si ke snídani toast s česnekem. Těsto na bramboráky jsem dělala asi hodinu. Ne proto, že bych nevěděla jak se to dělá, to ani náhodou, ale pořád mě někdo otravoval. Aneesha že potřebuje náplast /existuje náplastofilie? ta holčička chce náplast i na zlomeny nehet či modřinu/, Arvin že chce milkshake, Ladi ať ji nakrájím cibuli či uvařím čaj... No hrůza. Bramboráky se nakonec povedli. A měly velký úspěch. Mezitím přišla návštěva, ti taky ochutnali bramboráky a chtěli recept. No vymyslet recept v angličtině je taky sranda, no nějak jsem to splácala a zatím se nikdo nestěžoval, že se otrávil... No ještě něco k tomu vegetariánskému tematu - jelikož tady mají šílené struhadlo, tak moje bramboráky obsahovali asi 2 kapky krve, tak vegetariánské nebyli. Ha Indové, sorry!!! :-)
Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala. Tak už napíšu jenom jednu poznámku o minulem týdnu a slibuji že pro dnešek budu končit.
Většina z vás asi ví, jak já "miluji" kytky a zahradničení. Moje maminka je obrovsky fanda do kytek, má pro to cit, a vykvete ji i to co normálně kvete snad jenom jednou za sto let, a to jen v botanické zahradě. Já jsem ale kytkový antitalent. Navzdory tomu jsem ale minulý týden přesadila všechny!!! kytky v baráku! (22 tedy slovem dvaadvacet) a Sam mě vzal do něcojakoBaumaxu a chtěl po mě abych vybrala nějaké rostliny do zahrádky před barák. No já se v tom tak vyznám. Tak jsem na to šla logicky - když to chce mít venku, tak to musí byt v té venkovní části obchoďáku. Tak jsem to tak prolítla a koukala co znám od maminky. Naštěstí jsem objevila fuchsie, tak jsme jich koupili 6. Pak jsem si ale na internetu přečetla, že by měli byt fuchsie v truhlíkách na okně. No doufám, že to tady ty fuchsie nějak v půdě před domem do října přežijí, aby mě domácí nepřiškrtil...
No už se opravdu blížím ke konci psaní! Fakt! Tak jo, tak už jen PeeSko...
PS: už jsem za sebe našla aupair která mě tady nahradí až se vrátím do školy a našla jsem tady poblíž jednu Češku - zatím jsme v kontaktu jen pres mail ale o víkendu snad někam zajdem na pivko nebo do city.
16. srpen 2005
Satsiriakal,
Posilam vám dalsi pozdrav z Anglie.
Predem ale musim opet podotknout, že zivot je krasny!
Minuly tyden jsem se domluvila s domacima na volne sobote. No reknu vám, byl to opravdu skvely napad. Nasla jsem pres velmi sikovne stranky www.anglie.co.uk jednu holcinu /Moravacku/, ktera se pred par dny prestehovala se "svoji" rodinou do Romfordu kousek od Ilfordu. V sobotu jsem tedy sla na vylet do Londyna s ni. Byly jsme se podivat v Greenwichi - to je tam jak je nulty polednik. Reknu vám, že to bylo fakt pekne. Ani turistu tam nebylo jak pred Buckingam palace, takze fakt pohoda. Udelaly jsme si piknik, pokecaly, zdrbly kolemjdouci (no znate to… když nekam jdou dve blondyny…). Pak jsme si zasly na Greenwich market. Pres vikendy jsou tam hlavne umelecke stanky a par nejakych s cajickama a tak. No kdyby jsme si tam postavily stanek s trickami ktere batikovali nasi skautici, meli by jsme fakt obrovsky uspech… Co me ale prekvapilo, že tam normalne fakt nekecam byl stanek s ceskymi drevenymi hrackami! Meli tam i Hurvajse!!!! Opravdu!!! Jsem koukala jako puk. No je videt, že se ve svete nestratime! Prodavala je Slovenka! No zivot je krasny!
Pak jsme vlezly do nejakych kramu, ale nebojte se, nic jsem si nekoupila… Takze penizky setrim dal, neutracim (to prijde az posledni tyden…).
No a potom, jupijupijou, jsme se byly podivat na Tower Bridge. Malem jsem jej ale nepoznala. Proc jste mi nikdo nerekl, že je modry??? Ja vim, modra je dobra, ale TowerBridge vypada nejak divne, když je namodro! Je jak smoula…
No a tady se to stalo! Opravdu! Poprve! Poprve za tu dobu co jsem tady jsem zazila anglicky dest! Na TowerBridgi! Fakt parada… Jen smrdel nejak kysele… To jsou ty kysele deste. Jelikoz prselo, se Sarkou jsme si rekly, že na London uz nejak kaslem, že se vratime spatky do Barkingu a pak se rozhodnem co dal. Tak jsme nasedly na metro /tube/. No jo, ale na blby. Ach jo, znate to, když nekam jdou dve blondynky…. Takze jsme vystoupily na dalsi zastavce a tam jsme nejakych par minut hledaly, pak nasly a cekaly na to spravne metro. Jupii jupijou nasly jsme jej a ve zdravi jsme dorazily do Barkingu. Tam jsme si prosly shoppingcentre /opet jsem nic neporidila/ a udelaly tu nejlepsi zastavku toho dne… Zasly jsme si na pivko do mile hospudky. Ta hospudka a obsluha byla ovsem milejsi než to pivo co nam prinesli, ale stejne to byl prima den. Po navratu k tem mim Indum jsem obcas s necim helpla a opet me zde nesklamali a sla jsem spat az o pulnoci… To je tak, když reknu že jsem opravdu unavena…
V nedeli jsem pak vztavala brzy, protoze na obed byla naplanovana navsteva slecny, ktera sem prijde v rijnu po mne. Moje nedele tedy vypadala tak jako ve vetsine domacnosti pred tim, než prijde navsteva. Uklizela jsem jako o zivot. Jelikoz bylo Ladi blbe, tak jsem byla komandovana I v kuchyni. Sice se Ladi tvarila, že vari, no ale když se porad stezuje jak je ji blbe, tak toho moc neudelala, takze jsem hlidala troubu, gril, sporak, vytirala, pripravovala stul no a Zuzka samozrejme zavolala driv, než jsme cekali. Takze jsem se Samem sadla do auta a hura pro Zuzku na nadrazi. Jeji navsteva probehla dobre, rodina je s mym vyberem spokojena, ja vcelku taky, jen mi jednu chvili prislo, že se nejak vtira, no pak mi doslo, že to je asi moje jesitnost, takze zase nic. Dulezite je, že mám ted od hledani klid a že jsou obe strany spokojene.
Zuzce se tady libilo tak moc, že nejak nevedela kdy odejit, takze zmarila nase plany jit na velky nakup. Než se rozhodla odejit bylo sest hodin vecer, cas vecere, mezitim prisla dalsi navsteva, takze z nakupu nebylo nic. Litali jsme tedy kolem dalsi navstevy a opet jsem sla spat tesne pred pulnoci… No krasa…
Pondeli bylo tak nejak normalni, decka stvali, Ladi se citila dobre, hurra, Sam byl v praci jako normalne do sesti… Az vecer prisli nejaky lidi na pokec, pak s nima Sam nekam zmizel a když se vratili, byli trochu v nalade… Samova sestra objednala cinu, tak nakonec to dopadlo tak, že tady v pul desaty vecerelo asi 10 lidi krome deti, chlapi podporili svoji naladu nejakou tou whiskey /jak jinak/. Ta cina byla dobra, ale chutnala uplne jinak než u ceskych cinanu… No kazdopadne posledni dny me presvecily o tom, že s moji postavou to nebude zas tak ruzove, jak jsem psala v prvnim mailu… No zustanu sama sebou a to je dulezite.
Jelikoz se to v pondeli s tou whisky asi prehnalo, zustal dnes Sam doma a vstaval asi v jedenact. S Ladi jsme delaly k obedu dalsi druh indickeho jidla vegetarianskeho a bylo to fakt dobry. Sam detem slibil, že se dnes pujde do kina, tak tady byla asi dvouhodinova hadka na tema-na co se budeme divat… Deti mely dva favority: Madagaskar /ktery uz videly/ a Charlie a Chocolate Factory.
Samozrejme kde se dva bijou treti vitezi a nakonec byl zvolen film Herbie Fully Loaded. Puvodne me ani nenapadlo, že bych sla do toho kina taky, ale deset minut pred zacatkem predstaveni se rozhodlo, že jdem vsichni, tak jsem se svihem prevlikla z teplaku, pomohla Ladi z postele do kresla a pak do auta a jelo se do Ilfordu do kina. Nebo spis do megakina asi s 10 kiny vevnitr. Stihli jsme to jen tak tak. Muzu vám rict, že se mi to opravdu moc libilo. Chechtali jsme se spolu s detma a bylo to moc prima. Konecne nejaky spolecny relax. Po filmu se me Sam ptal, jestli jsem tomu rozumela a I na me prekvapeni jsem mu rekla, že ano. Opravdu sjem rozumela temer vsemu! Huraaaaaaaaaaaa moje anglictina s zlepsuje!!!! Zivot je krasny!!!
Cestou domu Sam usoudil že nebudeme varit, tak se stavil v indickym fast foodu a tak jsme pak doma hodovali bez vareni. Byl to spenat po indicku a cocka po indicku s ryzi a s indickymi plackami. Bylo to moooc dobre, ale vypila jsem asi 5 sklenic vody… Ach ty chilly papricky… No zivot je krasny…
No a timto asi budu pomalu koncit, myslim, že jsem toho napsala uz dost.
Mejte se moc pekne a tesim se na dalsi pismenka od vás!
17. srpen 2005
Ahoj vsichni!
Do vcerejsiho mailu jsem nenapsala, že je to bylo vecer s Ladi velmi spatne. Opravdu velmi. Mela jsem strach.
Nastesti prisli asi v deset vecer zdravotni sestry a vymenily ji cely pristroj, ale Sam uz musel jit spat kvuli detem. Tak jsem se rozhodla spat radeji pri Ladi, kdyby neco. Cely den ji nefungoval pristroja prisli jsme na to az cestou z kina, když ji prislo spatne... Achjo, je to tezke. Pak se deti u vecere ptali, co je to rakovina. Asi to uz nekde zaslechly. Fakt nic prijemneho to zakecavat.
V noci jsem moc nespala, ne proto že gauc nebyl pohodlny, ale proto že jsem spozornela na kazdy Ladiin pohyb. Nastesti se v noci nic vazneho nestalo a ted uz vypada lepe. Pristroj kontrolujeme kazdou hodinu a funguje, tak doufam, že to v tomto stavu i zustane.
Rekly jsme si dnes, že nebudem varit, snime co je v lednici a vecer udelam pizzu, takze dnes mám trochu volnejsi den (zatim).
No vic uz se rozepisovat nebudu. Jenom vám v priloze posilam jednu fotecku aby jste mi verili, že TowerBridge je jako smoula!
Mejte se pekne a tesim se na mailiky!
Dobry vecer pani Lucie,
dekuji za email a jsem rada, že se Vám me emaily libi. Verim, že budu mit vzdycky ještě dost energie na to, abych psala pekne emaily. Jinak nekdy mi tady davaji dost zabrat, ale kompenzuji mi to pohodou ktera tady vladne.
Dnes to vystihla moje kamaradka, ktera mi napsala v emailu:
"Ahoj Míšo, musím říct, že Tě obdivuju. Já jsem si vždycky myslela že dělat au-pair je brnkačka. Odvézt děti do školy, školky - volno, přivézt děti - případně udělat sváču a zase volno. Automaticky chození do školy na anglinu a každý týden volno. A ty děláš pečovatelku, vychovatelku, kuchařku, cleaning lady..... No prostě nechápu."
Takze zatim asi tolik. Nekdy se citim jako clen rodiny- jako dite kteremu rodice vsechno dovoli anebo jako rodic, ktery musi vychovavat, pecovat o dite a zvladat celou domacnost...
Mejte se moc pekne!
22. srpen 2005
Satsiriakal,
tak se vám opet po par dnech ozyvam, abych vám shrnula co noveho, jineho, indickeho ci anglickeho. No reknu vám, že uz mi opravdu z tech indickych filmu, lidi, hudby a jidla preskakujou kolecka
No radsi vám jenom ve skratce shrnu, jak to tady se mnou vypada, co se zmenilo, udalo atd od posledniho mailu
Reknu vám, že ve ctvrtek to byl muj den! K obedu jsem delala kure na paprice! Jupi jupi konecne zmena od chilli papricek atd! Sam ten den nesel do prace, takze jsme se naobedvali vsichni bastili moje kure a ani deti nechteli indicke jidlo, tak jsem mela že sebe radost. Po obede jsme zbalili batohy, hodili je do auta, zbalili Ladi, tu jsme do auta nehodili, ale jenom jemne presunuli no a pak jsme vyrazili do parku! Park to byl opravdu velikej, sem tam nejaky strom a hlavne tam byla takova mala zoo domacich zvirat. To asi aby deti vedely, že mleko neroste v igelitu ani v krabicich TetraPack. Ladi jsme zaparkovali na jejim voziku do stinu, kolem rozlozili deky. Pak Arvin otravoval že chce hrat futbal, takze jsem byla zvolena jako nejvhodnejsi hrac Chvili to nejak slo, ale moc me to nebralo. Pak nastesti pribehlo nadherne stene, tak hra skoncila. Arvin ma totiz panicky starch že psu. Drzel se me jako kliste než si stene zavolal jeho pan Kazdopadne vylet to byl pekny, aspon trochu zmena.
V patek meli Indove special day tzv. Brothers day. To znamena že vsechny sestry obdaruji sve bratry nejakou dobrutkou a obvazou jim kolem zapesti naramek (neco jako u nás naramek pratelstvi). Divka pak za to, že byla tak pozorna k svemu bratrovi, dostane od bratra jiny darek, vetsinou ale penizky. Pocita se tady se vsema bratrama to znamena vcetne bratranku a svagru (v angl. Brother in law). Takze tady bylo opravdu veselo. Porad mraky lidi, protoze oba maji velke rodiny.
V sobotu toto veseli pokracovalo. Cely den zvonil telefon a hlavne zvonek u dveri, tak jsem tady litala jak s vrtuli v zadni casti. Bylo ale hezke koukat se na obradne vazani tech naramku a radost deti z cokolady a darku. Jako by meli vsichni druhe vanoce. Opravdu to bylo moc pekne. Vsichni pekne obleceni v tom nejlepsim obleceni Zeny a divky v sari, muzi meli na hlavach indicke turbany, no pekny to bylo Jedna že sester me domace tady zustala, pry na par dni, tak uvidime Takze jsem mela v sobotu relativni volno.
Sam me proto s detma vzal na barbecue, ktere poradal jeho svagr. Ja myslela, že to bude jenom mala akce, no prisli jsme tam a postupne se tam seslo kolem 30 lidi, takze parada. Vsechny indicke zeny sedeli vevnitr, ja jsem zustala venku no a to byla sranda. Koukat se na 7 Indu jak kecaji tomu osmemu do rozdelavani ohne. No povedlo se jim to po pul hodine když spalili dvoje noviny a pul role tapety. Kourilo to jako blazen, takze o smrad bylo postarano. Pak se to nejak uklidnilo, prisli dalsi lidi a zacalo se grilovat. Meli pripravenou kupu masa a bylo to opravdu vyborny. Sam samozrejme vsem rekl, že v Cechach se pije pivo misto vody, takze vsem zakazal nalit mi vodu Proste bylo veselo. Domaci meli doma biliardovy stul, tak deti sestavily dva tymy: ja a Aneesha proti Arvinovi a Samovi. No pekne to bylo. Pak sem zacala prohravat, co se mi moc nelibilo, pak mel Arvin par spatnych stouchu a dopadlo to tak, že jsme s Aneeshou nakonec zvitezily, z ceho byli Indove docela zmateni a sli si dat dalsi drink. Kolem pulnoci uz byla Aneesha moc unavena, tak jsem s ni sla domu Navic jsem se chtela taky vyspat na nedeli, kdy jsem mela svuj ocekavany day off
Nedele se opravdu vydarila. Posledni dny tady prsi a je fakt hnusne, ale na nedeli se nam vycasilo, takze mám opet par peknych fotek Opet jsem se v Barkingu sesla se Sarkou (moravackou) a vyrazily jsme smer centralni London. Byly jsme v Hyde Parku, pak u Roosweltovho pamatniku, pak jsme prosly par suprdrahych kramu, svacily jsme u Picadily (to jsou takove ty velike svetelne reklamy). Dosly jsme az do Narodni galerie. Ta je tak velika, že jsme se rozhodly podivat jen do casti impresionismus. Rika se, že Narodni galerie v Londyne je nevetsi sbirka kradenych obrazu na svete No presto to tam bylo pekne Ja uz jsem ale nemela vubec silu prochazet dalsi oddeleni, Sarku umeni moc nebere, tak jsme tu slavnou galerii opustily a sly se podivat do takove te velmi zname velke katedraly na ktere jmeno si ted nemuzu vzpomenout Kazdopadne pak budou fotecky, tak vám povypravim Po kratke modlitbe jsme uz padily zpatky na vlak. Byl to dlouhy den a na mne asi dolehla nejaka ta unava z barbecue party Po navratu k domacim me cekalo mile prekvapeni ticho v dome. Deti a Sam byli nekde na navsteve, tak tady byla dokonala pohoda a klid. Ten klid rusila jenom televize s nejakym uzasnym indickym programem. Chvilku jsem pokecala s Ladi a jeji sestrou a pak uz jsem padila do sveho pokoje cist si detske knizky a hlavne spaaat!
No a dnes je opet pondeli, deti jsou opet jako z divych hub, venku prsi tak je nemuzem poslat do zahrady
Je to uz mesic co jsem tady, obcas mám dojem, že se tady z toho pominu, ale vetsinou si stojim za svym Zivot je krasny.
Na zaver uz jenom tolik Zivot je krasny, ale vsichni mi moc chybite. Pratele jsou moc duleziti a je tezke byt bez nich!
Mejte se hezky!
PS: prikladam fotku od stanku se suveniry Mám asi nejakou velkou hlavu nebo co, tak mi byla ta typicka britska cepice nejaka mala. Achjo.
30. srpen 2005
Satsiriakal,
opet se po vic než tydnu ozyvam se zpravami z Anglie. Nejak vám shrnu co se za poslednich par dni udalo... Uz to nebudu psat den po dnu, protoze to by jste v te vasi pracovni dobe nedelali nic jineho než nadavali že za kazdym odstavcem napisu to svoje "Zivot je krasny"...
Jak jsem vám jiz psala, minuly tyden tady mela Ladi segru. No reknu vám, že vtipy o blbych blondynkach jsou nic proti jeji sestre. Sice nevím, jak se jmenuje, ale mám pro ni "pracovni jmeno" TOILET SISTER protoze telefonuje Ladi vzdycky když je Ladi na zachode. Asi ji citi... Nevím, radeji to vic resit nebudu. Jeji premysleni a logika byla nekdy delsi než cekani na vyplatu. Toilet sister se ve stredu vratila domu a tak jsem si myslela, že konecne se vsechno vrati do normalu. Ano, vratilo se. Na dva dny.
Pak si Sam vzal dovolenou a zustal doma. Vite na co se da skvele vyuzit ceska aupair? No prece proc nevymalovat cely barak, když to pak sikovna skvela aupair uklidi... Anooooo uz asi vite, jak krasne jsem si uzivala Samovou dovolenou! Kdyby to uz aspon bylo vsechno hotovy, ale to jsou same predelavky nedodelavky atd...
Zacatkem minuleho tydne jsem chtela vyuzit pritomnosti Toilet sister a tak jsem s moravackou Sarkou vyrazila do Romfordu. Nebo lepe receno, ona do Romfordu dorazila autobusem a ja jsem se rozhodla udelat si prochazku pesky, protoze bylo nadherne. Priznam se, že nevím, jak je to daleko, hlavne je to tady znaceno v milych a ja nejak nemam prehled kolik je to km... Ja viiiim mela bych to vedet! No proste sla jsem to asi hodinu a neco, nastrojena jako prava blondyna, to znamena že jsem mela na nohou svoje krasne bile sandalky. Tuuudle krasne! Pekne blbe sandaly! Nakonec jsem z toho vyvazla se 7 puchyri na jedne noze a s 5 na druhe noze a chodila jsem pak par dni jako kachna nebo spis jako nejaka poustni jesterka na pousti. Znate to asi z nejakych dokumentu jak takove jesterky rychle behaji po rozpalenem pisku aby si nespalili nohy... No parada, zivot je krasny :-)
V sobotu jsme pozvali Sarku na veceri. Rekla že rada vyskousi indicke jidlo, tak jsme tady kuchtili no a bylo to prima. Sarka trochu meskala, protoze vystoupila na jine zastavce a pak tady chudak bloudila než nás nasla, no nakonec to dopadlo dobre. Sam nás prijemne prekvapil tim, že ji uvital chlazenym pivkem (vubec jsem si nevsimla kdy to pivko koupil), tak jsme kecali a kecali a nejak ne a ne se presunout do kuchyne k veceri. Pak zazvonil u dveri Samuv bracha, svagr a kamos no a to bylo veselo. Tak jsme se predstavovaly, predstavily jsme i ceskoslovenskou kulturu, nebo jsme o ni neco rekly atd... No mluvilo se nejvic o pivu. Nevím proc.... Pak jsme se teprve dostali k indicke palive veceri. No prima vecer. Kolem pulnoci Sam odvazel Sarku domu.
No a konecne se dostavame k nedeli. Opet jsem se probudila do krasneho slunneho dne, tak jsem hned z rana chytla happy naladu a navic jsem byla happy, protoze me nic nebolelo. V devet jsme se sesly se Sarkou v metru a fachcily jsme na Viktorku (Victoria Station) odkud jsme nabraly smer Oxford. Ve dvanact uz jsme byly na miste. Nebo jsme si to mysleli.
Vystoupily jsme z busu a sly jsme pesky smer centrum. Sly jsme a porad nic a nic a asi po hodine chuze jsme konecne v tom centru byly. Slunicko nam palilo na hlavy, ja jsem byla samozrejme pripravena na nejhorsi, tak jsem mela dlouhe rukavy a dlouhe kalhoty, no nenapadlo me že nejhorsi bude asi spis to vedro než dest a zima...Kazdopadne diky tomu pocasi mám krasne fotky /ty co fotila Sarka digitalem/.
V Oxfordu jsme snad videly co se dalo a za co jsme nemusely platit /porad se snazim setrit penizky/. Videly jsme toho hodne, dokonce jsme slysely zivy konzert Natalie Imbruglie /australske zpevacky/. Bylo mi trochu dost lito, že jsem nevedela že ma turne v Anglii a že jsem to nemohla videt zblizka, ale videla jsem jine pametihodnosti...
Hlavne jsme videly jak vypadaji koleje v Anglii. Radeji to nebudu komentovat a porovnavat s temi v Cechach a na Slovensku... Hmmm muzem si nechat jenom zdat. Na druhe strane je ale Oxford druha nejdrazsi univerzita v Anglii, takze se neni cemu divit...
Az se vratim, ukazu vám fotecky. Jo ještě neco k te nedeli - cestou zpatky na autobus jsme potkali hospodu kde tocili Budvar, tak jsme toho hned vyuzily a pochutnaly si na ceskem /ale spatne natocenem/ pivku. Byl to pekny day off.
Ted uz je opet utery... Pro tuto rodinu jsou uterky opravdu proklete. Každé utery ma Ladi problem s jejim pristrojem na dodavani mediciny no a tak i dnes byla cely den nejaka divna, a az odpoledne rekla, že ji ten pristroj nefunguje. Teprve ted tady byly zdravotni sestry a snad to daly doporadku...
No ja uz budu koncit. Mejte se vsichni pekne, tesim se na maily od vás!
V priloze vám posilam fotku rodiny. Vyfotila nás Sarka, takze konecne mám prvni obrazek se vsemi cleny rodiny.
4. září 2005
Ahoj kamaradi a kamaradky,
preji hezky prvni zariovy vikend. V tydnu nejak nebyl cas, abych se ozvala (mám dojem že uz se z toho stava pravidlo), tak pisu ted, abych tyden tak nejak zhruba shrnula.
Tyden zacal opravdu pekne - za jeden den jsem prestehovala vsechny Arvinovy veci z Toyroom do jeho (meho byvaleho) pokoje a vsechny me veci z meho byvaleho pokoje do Toyroom (meho noveho pokoje). byla to opravdu fuska a byla jsem vecer utahana jako kote, ale byla jsem rada že to mám za sebou. Aupair ktera sem prijde po mne tady bude mit opravdu jednoduchy zivot - než odjedu, bude vsude cestve vymalovano, uklizeno vymeneny koberce za plovouci podlahu, takze pak zadne luxovani...
Deti vedely, že toto byl jejich posledni tyden pred zacatkem skoly, tak o to vic zlobily. Natacali si video v mobilu jak po sobe nahati skacou. Ladi to video pak videla, ukazala to Samovi no a prusvih jako mraky. Sam je diplomat, tak na to sel diplomaticky a klidne s nima promlouval, obcas se do toho vlozila Ladi, Sam ji serval no a pak ji Sam rekl, ať si to snima vyrika ona. Ladi je samozrejme moc mekka tak to deckam temer proslo, no ale Arvin porad dokola opakoval Why? Why? Co se stane, když to zopakujem? a podobne otazky. To uz jsem nevydrzela ja a sprdla jsem je, že je to fakt blbe, tak se do toho opet vlozila Ladi a ja jsem z toho vysla za blbce... No proste skvely... POUČENÍ PRO AUPAIR: VÝCHOVA DĚTÍ NENÍ VAŠE VĚC!
V patek mel Arvin posledni den pred zacatkem skoly, tak se Aneesha rozhodla, že mu upecem miniaturni muffiny. Takze slecna aupair byla vyslana pro vejce a cukr do shopu. Když jsem se vratila, decka litaly po zahrade se strikacima pistolkama v plavkach. Když me uvidely, tak je napadlo, že jsem dokonaly cil pro jejich strikaci pistolky, protoze jsem velka... Takze než jsem se stihla vzpamatovat byla jsem mokra... Bezela jsem se prevleknout do plavek a litaly jsme a blbly. Bylo to opravdu supr. Po horke sprse jsme pekli ty muffiny, ja jsem upekla svuj blibeny jablkovy kolac z jogurt. testa a vecer jsme meli lepsejsi veceri. Patek se opravdu vydaril. V sobotu jsem mela day off no a ten byl take perfektni, o tom vám ale napisu az mi Sarka posle fotky, abych je take mohla prilozit...
Mejte se vsichni moc pekne, uz se tesim az mi odepisete!
8. září 2005
Ahojky,
v tomto mailu vám shrnu nás vylet do Cambridge a pridam nejake fotky.
Volno jsem mela v nedeli no a nedele zacala bajecne. Aby jsme usetrily, nejely jsme do Cambridge pres Londyn ale pres Standford, takze jsem potrebovala najit bus zastavku, odkud mi to jede tim smerem. Tak jsem se po ranu zeptala nejakeho Inda, zda jdu spravnym smerem. On že ano, tak jsem byla rada a sla jsem dal. Vic jsem si ho nevsimala. No on v konverzaci pokracoval, ptal se kam jedu, proc jedu, zda mám volno, tak jsem ho jen nejak odpinkavala a zrychlila jsem krok. On taky. Najednou mi s usmevem sdelil, že se mu libim a že by byl rad, kdybych mu delala spolecnost. Tak jsem se mu take s usmevem omluvila, že teda zajem nemam, mám uz jiny program. No skvele, rikala jsem si, to ta sobota zacina...
Se Sarkou jsme byly domluvene, že se sejdem v autobusu. Uzasny napad. Z tohoto napadu ale nakonec vylezl uzasny napad dvou blondynek, takze to dopadlo tak, že jsme kazda sedly na jiny autobus a sesly jsme se az v Stanfordu, kde jsme chytly dalsi autobus do Cambridge. Den predtim si Sarka delala srandu, že na vylet pujde v plavkach, protoze kdyz jde se mnou ven, je vzdycky vedro. Ve zpravach vsak predpovidali zimu, tak si vzala dlouhy rukav a moc vysmata z teto volby nebyla. Mely jsme krasne teploucko, modre nebe, slunickovate pocasi, proste pocasi pro vylet a spaleny nos jako stvorene.
V Cambridgi jsme pochodily co se dalo, s Oxfordem ji ani nelze srovnavat. Vsechny ty skoly a koleje, no krasa na to pohledet a ty parky a zahrady... Jako v pohadce... Obrazek vám samozrejme prikladam. Jak jsme to tam prolejzaly, upoutala nás hudba, tak jsme se sly podivat no a naskytl se nam pohled na nejou ceremonii souvisici s britskou svatbou. Sarka že tam nejde, že to fotit nebude, pry je to blby, tak jsem popadla fotak a vyfotila jsem si uzasneho dudaka. Mela jsem chut se ho zeptat, jestli nosi neco pod svou stylovou sukni, no vypadal opravdu zaneprazdnene...
Svuj vylet jsme tradicke zakoncily u pivka, trochu jsme pokecaly, zavzpominaly na sve bandy doma a naplanovaly dalsi vylet.
Mejte se vsichni moc pekne a tesim se na zpravy z domova.
9. září 2005
Satsiriakal,
Nejak nemuzu usnout, tak vám ještě napisu co noveho...
Zdejsi rutinu nyni zmenilo to, že deti zacaly chodit do skoly. Indove v malych skolnich uniformach vypadaji opravdu roztomile. Az si poridim foto, tak vám jej poslu. Roztomily je take klid a relativni ticho ktere tady je každé dopoledne, kdyz se deti ve skole tvari že davaji pozor...Nastesti mi Ladi vzdycky nejakou tu praci vymysli, takze nemusim mit strach o to, abych se nudila.
Abych se z te prace na chvilku vytrhla, naplanovaly jsme si se Sarkou spolecny obed. Vymyslely jsme si, že si udelame oblibene jidlo skolnich prazdnin a vyletu. Z internetu jsem vyhrabala recept na langose no a ve stredu jsme se pustily do tvoreni teto dobrutky. Nejdriv to bylo takove nejake nijake, ale nakonec to nase smazeni se u sporaku v tom vedru prineslo ovoce (tedy langose). Poradne jsme si je ocesnekovaly no a tak mi rodina dovecera nerekla jinak, než Garlic lady...
Langose jsem s nadsenim naservirovala k obedu i Ladi, rikala jsem si, že ji predstavim "nase" jidlo a ona mi na to, že langose delaji normalne a že se serviruji na svatbach... Takze muzem si rikat co chcem, ty langose nejsou madarske, nejsou ceskoslovenske, jsou totiz i indicke a jednoduse mezinarodni. Hlavne že chutnaji!
Mejte se vsichni moc krasne, zivot je prece krasny, tak si jej uzivejme!
29. září 2005
Ahojky,
ozyvam se az ted, protoze jsem mela ne moc vesele obdobi, o kterem nechci moc psat. Nejspis vyplynulo z ponorkove nemoci z teto rodiny a taky z toho, že Sam odjel na dva tydny na sluzebku do Turecka a nechal nás tady bojovat jen samotny...
No a co k mym day off? Zacatkem zari jsem byla nejak moc utahana, tak jsem dva vikendy vicemene zustala doma, byla jsem akorad na nakupech se Sarkou a jeji sestrou. I kdyz jsme nic nekoupily byla to docela sranda (viz foto). Dalsi vikend jsem travila den nicnedelanim a flakanim se s jinou indickou rodinou, ktera me dnem stravenym s nima chtela ukecat na to, abych prisla pristi leto delat aupair k nim. Byl to pekny den, ale myslim, že pristi leto budu nekde jinde než v Anglii.
Co noveho se zdravotnim stavem Ladi? No je to takove smisene. Uz jsme za posledni tri tydny podnikly nekolik vyletu do Ilfordu a dnes jsme byly v Barkingu (nevim kolik je to km ale je to asi 35 minut chuze nebo vozeni se v elektrickym kresle). Dnes to byly nakupy opravdu skvele, podarilo se nam koupit pekne veci a take docela pekne vyprazdnit penezenky, tak si musim uz dat do konce sveho pobytu tady pauzu (uz jen 10.5 dne).
Minuly vikend jsem byla naposled v Londyne. Jelikoz uz byla docela dost zima, tak jsem zalezla do muzei. Byla jsem v Natural History museum - opravdu pekne, ale po trech hodinach uz jsem byla tak utahana že jsem uz moc nevnimala. Navic jsem si rekla, že kdyz se budu chtit jit podvat na kaminky, tak si zalezu do Narodniho muzea v Praze a bude. Pote jsem ještě navstivila Science museum (Muzeum vedy a techniky).
Odpoledne jsem se u BigBanu sesla se Sarkou a jejima kamosema z Moravy. Chvili jsme se ještě loudali ulickama a pak jsme vyrazily smer Hornchurch, kde bydli, kde jsem si s nima dala po veeelmi dlouhe dobe gulas. Z HOVEZIHO!!! Ja jsem vám mela z toho radost asi jako Anglicane kdyz jim odkejvali tu olympiadu... Po gulasku a příjemném pokecu jsem se vydala na cestu zpatky k tem svym Indum...
Na autobus 365 jsem cekala asi pul minuty. Byla jsem nadsena, že nemusim mrznout, poprosila jsem ridice, ať mi rekne, kde mám prestoupit na 128. Tak si tak drimam cucim do blba a najednou jsem v tom autobuse sama jen s ridicem a jsme na konecne... Fakt supr pocit. Tak jsem se ho zeptala, proc mi nic nerek a on že sorry, že na mne zapomel, ale ať jsem v klidu, že me doveze na tu zastavku, kde mám prestoupit. Dovezl me tam a ja jsem jen tak videla jak mi moje 128 ujizdi pred nosem... Tak jsem na te zastavce stala a cekala na dalsi (posledni) spoj... Tu se ke mne zacal tulit nejaky stary tlusty anglicky ozrala cpouci se nechutnym kuretem, pry kam jedu, odkud pochazim, jestli mám kde spat atd... Tak jsem se od nej porad odtahovala, snazila se zdrhnout, ale nepovedlo se mi to vic než na metr... Odrazet hnusneho chlapa pulhodiny da docela zabrat. Pak mu nastesti jel autobus, tak byl klid. No ja jsem byla neklidna. Bylo 23.43 a autobus nikde... Nakonec meskal asi pet minut, ja docela na nervy. Opet jsem poprosila ridice ať mi rekne, kde vystoupit, to abych to nahodou neprejela... Ten sikula mi ale ohlasil GreenLane asi 20 minut pred zastavkou kde jsem skutecne vystoupila... No proste nocni cestovani je paradni...
Kdyz jsem konecne vystoupila do te tmy a zimy porad jsem slysela nejake kroky a videla stiny, tak jsem do baraku pomalu doletela. Natesene jsem za sebou chtela zabouchnout dvere, nakonec ve dverich zustal zabouchnuty muj prostrednik prave ruky, ktery mel pak nekolik dni menil barvy od tmavemodre pres hnedou a zlutou... No zivot je proste krasny.
Tak zatim asi tolik.
Za par dni uz se vratim domu, budu porad stejna, akorad mi za tu dobu tady pribylo par jizev po popaleninach, no verim že u toho zustanu a že si neprivezu zavazadlo typu sadra atd... Verim že alespon v tomto jsem se polepsila...
Mejte se moc pekne! Tesim se na vas!
6. říjen 2005
Ahojky,
tak se vám, bando, opet ozyvam abych vám poreferovala co noveho, a jake jsou u mne pocity na tele a na dusi...
Kdyz uz o tom tele, tak jsem "prekvapive" ukoristila za posledni tyden dalsi tri popaleniny, takze jak vidite, jsem to porad ja, porad stejne nenapravitelne sikovne telatko co se tyce vlastniho zdravi...
No a co na dusi? Toho je hodne a je to velice zmatene...V nedeli k nam zavitala nova aupair, kterou mám než odjedu zaucit do zivota v teto rodine. Je to Polka a je stejne mlada jako ja (nepisu stejne stara, protoze si zas tak stare nepripadam). Uz predtim jsem slysela, že Polaci jsou hrozni, no ale reknu vám, co je moc to je moc. Je to slecna vyfintena, ktera si mysli, že se kolem ni bude tocit cely svet. Do prace ji nikdo neprinuti, co ji trikrat nereknes, to neudela. Je pro ni zivotne dulezite zachovat si perfektni lak na nechtech, vypit si tri kaficka denne, mit cas procist si noviny no a samozrejme lezt do zadku domacimu... Dneska napriklad sikulka ho vzala za ruku a zacala mu cist z dlane... Pry ma pred sebou dlouhy zivot a je veeelice bohaty, pak na nej zamrkala... No hodna to holka... takova vlezdoprdelka.
Kazdopadne dost o ni, zivot je preci krasny a nenecham si ho otravit nejakou Polkou...
Vcera se se mnou byla rozloucit Samova rodina. Vubec jsem nevedela, že nekdo prijde, tak jsem tady vesele pobehovala v pyzamu, zadna vecerna roba vhodna pro oko navstevy se nekonala. No bylo to supr. Krasne jsem si procistila slzni kanalky, dala jsem jim ochutnat Becherovku, kterou jsem tady cele leto schovavala na zvlastni prilezitosti a vymenila jsem si adresy. Musela jsem prislibit, že sem pristi rok prijedu na dovolenou se svym boyfriendem a za 10 let prijdeme i s nasima miminakama.
No kdyz to sectu a podtrhnu, zivot je krasny...
Dnes jsem temer dobalila sve prehnane preplnene a pretizene zavazadla, v nedeli tam nacpu poslednich par drobnosti a budu doufat, že mi to na letisti neprikazou vybalit... To bych tam ty veci uz nenarvala...
Mejte se moc pekne a ahoj pristi tyden!
PS V priloze vam posilam fotku z nedelniho vyletu. Pry to byl les, no ja jsem si stala za svym že je to park... Tak upraveny a placaty les prece nikdy neni! Kazdopadne se uz tesim na Jizerkyy!!
9. říjen 2005
Ahoj vsichni,
toto je posledni pozdrav z Anglie, ktery vám pisu... V srdci mám radost i smutek z toho, že toto leto konci a že se vracim zpatky do kolotoce skoly, snad prace, treninku, stretnuti s kamarady...
Reknu vám, že jsem byla od patku smutna. Chtela jsem tento vikend neco podniknout. Neco specialniho, co bych si pamatovala do konce zivota. S planama jsem ale stesti nemela. Puvodne jsem chtela mit day off v sobotu, domaci mi ale rekli, že ja budu mit volno az v nedeli. Tak jsem napsala Sarce, jestli v sobotu nemuze prijit ona, ta mi vsak strucne odepsala, že ne, že jeji domaci chce delat tento vikend generalni uklid baraku...
Achjo, to je ale prace, rikala jsem si. Navic tady domaci a domaca porad mluvili o Aneeshine planovane narozeninove oslave. Nechapala jsem proc to tak hroti, kdyz ma mala narozky az za mesic... Fakt skvely posledni vikend, rikala jsem si...
Celou sobotu jsem tady nic moc nedelala. V sest jsem se mela chut prevlict do pyzama a jit spat, protoze co uz tady... Najednou nekdo zazvonil u dveri. Byla to Attia - kamoska, se kterou jsme vodily kazdy den deti do skoly a že skoly. Prijemne me prekvapila, rekla, že se se mnou prisla s detma rozloucit. Rikam, tak supr, tak jsme sedly a kecaly... Za chvilku prisla dalsi kamoska, ktera vodila deti na plavani, že se se mnou prisla rozloucit, tak jsme sedly a kecaly... No a v prubehu dalsi pulhodiny zazvonil zvonek u dveri ještě ctyrikrat... Krome jedne sestry, ktera zije v Birminghamu se se mnou prisli rozloucit vsechny Ladiny sestry a bratr s rodinama... Tahle rodina pro mne za mymi zady zorganizovala velkolepou indickou party se vsim vsudy... Byla jsem v takovem soku, že jsem fakt nestihala a nevedela zda mám driv plakat nebo se smat. Ta banda indicka je opravdu supr... Dostala jsem nejake drobnosti na pamatku, prinesli hromadu jidla a piti a z meho umyslu jit brzy do postele velice rychle seslo. Byla opravdu skvela rozlouckova party. Spikla se "proti mne" i Sarka! Privezl ji Sam a chudak holka se mi cely vecer omlouvala, že mi to nesmela rict... Proste, co dodat! Zivot je krasny!!!
No a dnes... dnes mám day off ale po vcerejsku jsem nemela chut jit nekam ven. Stravila jsem cely den s detma, prohlizeli jsme si fotky a planovali kdy se uvidime... Poobede jsem dostala ještě jeden darek - nadherny tac, ktery privezl Sam z Turecka. Rekla jsem mu tenkrat, že mi pripomina tac, ktery moje babicka pouzivala na slavnostni prilezitosti. Mám ted peknou pamatku na tuto rodinu.
Zivot je krasny a ja jsem rada, že jsem toto leto prozila v indicke rodine a ne u Anglanu...
Mejte se pekne a brzy ahoj!
duben 2006
Ahoj,
na minulé léto často vzpomínám. S Ladi - mou domácí - si často vyměňujem smsky, k Vánocům jsem dostala od dětí spoustu krásných obrázků...
Prostě jsem teď "čestným členem" indické rodiny a je to pěkné. S domácí i dětmi a vlastně se všemi lidmi kolem jsme si hodně rozuměli a když jsem si konečně našla čas - prostě jsem si jej ukradla pro sebe - rozhodla jsem se tam jet. Ano, rozhodla jsem se po půl roce jet navštívit "své" Indy. Bylo to docela narychlo, takže o letence jsem už ani neuvažovala. Řekla jsem si, že když vydržím sedět v autobuse 12 hodin když jedu k rodičům na Slovensko, tak 17 hodin jízdy autobusem z Prahy mě přece nepoloží. Přiznám se, že cesta tam mě málem položila. V autobuse bylo sice příjemně - nálada byla že začátku fajn, stewardka byla milá a pouštěli pěkné filmy, ale přede mnou seděl pán, který usnul už na Florenci. To, že někdo v autobuse usne je v pohodě, ale když někdo chrápe celých 17 hodin tak, že neusíná nikdo v autobuse (a to nepřeháním!), tak to moc energie člověku nepřidá. Že zkušeností z cestováním víc, že občas ty zvuky jsou nic moc, tak jsem si s sebou vzala střelecké špunty do uší, ale ty taky nezabraly... seděla jsem přímo za zdrojem zvuků... O tom jsem ale psát nechtěla... I když... možná to některé aupairce nebo aupairovi pomůže při volbě způsobu dopravy...
Přijela jsem ve středu. Nikdo mě nečekal, ale co Londýn zas tak velký není :-) Tak jsem sedla na tube, dala jsem si sraz s kamarádkou Šárkou, o které jste se dočetli v "Pozdravech z Anglie"... jsme pokecaly jakobych ani nebyla pryč a pak mě odvezla k mým Indům... To bylo křiku!!! To bylo radosti!!! A smíchu!!!
Opravdu silné uvítání. Bylo to opravdu nádherné! Děti po mě lezli, skákali, Ladi se smála a plakala zároveň a já jsem byla zmatená.
Ladi teď vypadá úplně jinak. Ne jen vzhledově, ale i tou sílou která z ní vyzařuje. Je šťastná, že je se svými dětmi, je šťastná, že je ještě na tomto světě a hlavně - brzy půjde na operaci a do konce léta snad bude opět chodit! To je radosti!
Připravili mi skvělou indickou večeři - můj oblíbený dall a chicken burianni. Rozdala jsem dárečky, dárečky jsem také dostala a pak jsme seděli, mluvili, pak jsme blbli s dětma. S novou aupair - maďarkou Evou jsme se hned spřátelily.
V těch několika dnech, co jsem tam byla, jsem sice nepotkala žádnou s Ladinych sester, ale potkala jsem zdravotní sestry a ošetřovatelky, které se ještě nevyměnili... Bylo prima opět vidět i ty.
Je opravdu příjemné potkávat kamarády různých národností...
Už se těším, až opět někam vyrazím!!!
Vaše Míša
Tento příběh věnuji vzpomínce na duchem nejsilnější ženu, kterou jsem dosud potkala - Gurdeep G Bhambra přezdívanou Ladi, která na velké překvapení všech svých blízkých 26. května
2006 podlehla těžké nemoci.
